Velká pardubická s Českou pojišťovnou

sport

13. 10. 2019

http://zavodistepardubice.cz

129. ročník překážkového dostihu

Velká pardubická je nejstarším a nejnáročnějším dostihem kontinentální Evropy. Poprvé se běžela 5. listopadu 1874. Ale již několik desítek let předtím se v Pardubicích a v přilehlých lokalitách dostihy konaly. Pardubice znal od počátku celý dostihový svět, vždyť ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie.

Dostihová dráha v místech, kde se dnes běhá, byla založena v roce 1856. Dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím a běhalo se též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda.

V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny. Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka tratě Velké pardubické je 6900 metrů. Koně musí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kursu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velký vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok. Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny.

Od roku 1874 bylo zatím odběhnuto celkem 127 ročníků Velké pardubické. Nekonala se pouze v průběhu obou světových válek, jednou zabránila jejímu konání nepřízeň počasí, když den předtím začalo mrznout a napadl sníh a Velká se nekonala také v roce 1968 v důsledku známých politických událostí. Prvním vítězem se stal ve Francii narozený FANTÔME s anglickým žokejem G. Sayersem v sedle. Celkem se do listiny vítězů se zapsalo celkem 92 jmen koní a 80 jmen jezdců. Tím posledním ze prozatím vítěz z roku 2018 Tzigane du Berlais s žokejem Janem Faltejskem.

Nejúspěšnějším koněm historie je ryzák ŽELEZNÍK, který jako jediný dokázal zvítězit čtyřikrát a to v letech 1987-1989 a 1991. Třikrát dokázalo zvítězit šest koní, BRIGAND v letech 1875, 1877 a 1878, LADY ANNE v letech 1891, 1894 a 1896, EPIGRAF v letech 1957-1959, KOROK v letech 1969, 1971 a 1972, SAGAR v letech 1981-1983 a PERUÁN v letech 1998-2000, TIUMEN v letech 2009-2011. Nejnovější trojnásobnou vítězkou je ORPHEE DES BLINS, která jako jediná klisna v historii dostihu zvítězila v řadě a má tzv. čistý hattrik (2012, 1013 a 2014). Dalších čtrnáct koní se zapsalo do listiny vítězů dvakrát, patří mezi ně i klisna SIXTEEN nebo REGISTANA.

Z jezdců dokázal Josef Váňa zvítězit osmkrát, čtyřikrát se ŽELEZNÍKEM a v roce 1997 s hnědákem VRONSKY a v letech 2009,2010 a 2011 s TIUMENEM. Václav Chaloupka má ve sbírce čtyři triumfy, tři s KOROKEM a jeden v roce 1978 s VÁCLAVEM, stejný počet úspěchů má na svém kontě i skvělý německý žokej Peter Gehm, který byl v roce 2001 partnerem hnědáka CHALCO, o rok později vyhrál v sedle MASKULA a následující dva ročníky si připsal s REGISTANOU. Žokej Peter Gehm jako jediný dokázal Velkou pardubickou vyhrát čtyři roky po sobě. Zatím posledním čtyřnásobným vítězem je Jan Faltejsek, který zvítězil s klisnou ORPHEE DES BLINS v letech 2012 - 2014 a v roce 2016 v sedle CHARME LOOKA. Tři prvenství má ve své sbírce pět jezdců, prvním byl hned na počátku historie Ital Hector Baltazzi, potom se podařilo stejného úspěchu dosáhnout trojici anglických jezdců, kterými byli Fletcher, Buckenham a Geoghegan, na počátku osmdesátých let třikrát zvítězil Pavel Liebich v sedle SAGARA a poslední tři ročníky minulého století vyhrál Zdeněk Matysík v sedle PERUÁNA. Patnáct jezdců zvítězilo dvakrát, například Vladislav Snitkovskij v letech 1994 a 1996, když jeho partnery byli ERUDIT a CIPÍSEK, nebo Josef Bartoš v letech 2006 a 2008 s DECENT FELLOWEM a SIXTEEN.